Jak je to s blahobytem zubařů

V médiích je často diskutován problém vytíženosti zubních lékařů (nepřijímají nové pacienty, mají dlouhé objednací doby). Někdo by se tedy mohl domnívat, že mezi zubními lékaři neexistuje konkurence a mají se velmi dobře.

Jaká je ale skutečnost? Zubní lékař musí tvrdě pracovat. Musí působit na trhu, který je díky historii značně pokřivený. Musí skloubit roli lékaře s rolí manažera. Je závislý na řadě institucí. Opravdu si myslíte, že je zubních lékařů nedostatek a nemají nouzi o práci? A měnili byste?

Co všechno musí zubní lékař zvládnout

[list style=“arrow“ color=“blue-lite“]

• pracuje manuálně (obvykle ve fyziologicky zátěžové pozici)
• musí se celý život vzdělávat
• zdravotní pojišťovny, na kterých je často závislý, si dikutují podmínky
• dovolenou musí plánovat půl roku dopředu, vzít si akutní nebo delší volno prakticky nepřipadá v úvahu
• pracuje s mnoha alergeny a nebezpečnými látkami
• působí na něj viry a baterie
• kontroluje ho desítka úřadů
• z pozice lékaře má obrovskou zodpovědnost
• když nepracuje v ordinaci, také nevydělává (což se o mnoha jiných profesích říci nedá)

[/list]
Měnili byste? Po ordinační době musí navíc zvládnout tunu administrativy (komunikace s pojišťovnami, dodavateli, zápisy do zdravotní dokumentace, přípravovat dokumenty pro různé úřady, …) O tom ale média nepíší, protože to není senzace. Pracovní doba lékaře opravdu není shodná s tou ordinační.

Lékaři pracující „na pojišťovnu“

Lékaři, kteří provádí hlavně výkony hrazené zdravotními pojišťovnami, mají několik měsíců předem plný diář a čekárnu plnou pacientů. Je to ale výhra? Žijí si v blahobytu, jak by se mohlo zdát?

z pohledu lékaře

Chybně nastavený systém zdravotní péče nutí lékaře ošetřovat pacienty ne tak, jak je nejlépe možné, ale tak, jak to kapsa pojišťovny dovolí. Lékař je závislý na příjmu od zdravotních pojišťoven. Ty s platbami často otálí, což samozřejmě zaměstnance a dodavatele nezajímá – chtějí mít svou mzdu a závazky uhrazené včas.

Ceny za ošetření jsou ze stran pojišťoven a Ministerstva zdravotnictví silně podhodnoceny, často pod náklady daného zdravotnického zařízení. Lékaři jsou nuceni pracovat ve spěchu, musí výkon provést rychle za použití co nejlevnějšího materiálu. Nemohou si dovolit koupit drahé nové vybavení, přístroje, … Šetří se, kde se dá. Výplň na pojišťovnu se opravdu za 220 Kč od pojišťovny kvalitně udělat nedá.

z pohledu pacienta

Lékaři pracující převážně „na pojišťovnu“ nemají většinou snahu ani možnost pečovat o své klienty. Být jejich pacientem znamená, že se u nich můžete pokusit nechat řešit (to rozhodně neznamená vyřešit) svůj akutní zubní problém. Kdo by také jindy šel dobrovolně k zubaři než tehdy, když má problém, že? Na pečlivou prevenci a špičkovou léčbu, která má za cíl udržet kvalitní zubní zdraví do vysokého věku, prostě není čas ani prostředky.

Z pohledu ekonomie se situace blíží tzv. dokonalé konkurenci. Na trhu je totiž velký počet zubních lékařů (tohoto typu) a velký počet pacientů. Nikdo z nich nemůže ovlivnit cenu (je dána zdravotní pojišťovnou a Ministerstvem zdravotnictví). „Produkt“ (ten hrazený pojišťovnou) je homogenní. Obecně řečeno, je jedno, ke kterému lékaři půjdete, péče by měla být všude stejná.

Tržní prostředí jako každé jiné – panuje zde konkurence

Stomatologická zařízení, která nespolupracují se zdravotními pojišťovnami nebo preferují pro své klienty ošetření, které není ze zdravotního pojištění hrazeno, se již v klasickém tržním prostředí pohybují. „Produkt“ není homogenní a pacientů, kteří jsou ochotni a schopni hradit nadstandardní péči, je omezené množství. Nastává konkurence a boj o kvalitního (tím myšleno nikoliv jen solventního) klienta.

Lékař nebo manažer?

Lékař musí být částečně také manažer, aby zvládl nejen (a v první řadě) kvalitně léčit, ale také zajistil chod firmy po stránce nákladové. Investice do přístrojů se pohybují v řádech milionů, špičkový materiál je drahý, zaplatit kvalitního lékaře nebo i sestru je nákladné, kvalitní školení stojí často desítky tisíc korun (a je v zahraničí, takže nepřítomnost se protáhne na několik dní a díky tomu, že nepracuje, také nic nevydělá)…

Zajistit provoz firmy vyžaduje čas (po ordinační době nebo o víkendech). Skloubit odborné vědomosti s těmi manažerskými je složité, vše delegovat nebo řešit outsorcingem obvykle nejde. Na těch pracovištích, kde lékaři jen léčí a panují ti, co rozumí řízení firem, se zase většinou vytrácí medicínská podstata. Při léčení pacientů nelze vše vtěsnat do plusových položek, tabulek a standardů, a to vlastníci firem nechtějí slyšet (natož vidět).

Jde ještě ale v první řadě o zdraví?

Některá zdravotnická zařízení se bohužel posunula z pole, kde se pěstuje zdraví, na zámecký park, kde jde jen o estetiku. Léčba se vytratila, důležité je to, že pacient dostal (rozuměj zaplatil) to, co chtěl.

I v oblasti zdravotnictví bují různé formy marketingové komunikace. Snaží se apelovat na potřeby lidí. Marketingové praktiky jsou často nekalé, v oblasti zdravotnictví nevhodné. Vysoké ceny a neodbornost je maskována za prestižní adresy, designové prostory a VIP osobnosti. Stačí se rozhlédnout na internetu či otevřít jakýkoliv časopis (obvykle pro ženy) a víte, o čem je řeč…

Myslíme, že kvalitní a seriózní lékař reklamu nepotřebuje, protože si ho pacienti najdou sami (obyvkle na základě doporučení jeho spokojených pacientů).

Nesuďte, ale jednejte…

Jistě můžete namítnout, že znáte spoustu lékařů, kteří do uvedeného schématu nepatří… Jestliže se Vám nelíbí, jak někdo pracuje či žije (má drahé auto a v ordinaci je jen tři dopoledne v týdnu), nepodporujte ho. Je jen na Vás, které pracoviště si zvolíte a komu své peníze (třeba i prostřednictvím zdravotní pojišťovny) svěříte. Jak se říká, každý lékař si „své“ pacienty najde a naopak.

autor: Ing. Martina Škrdlantová